 |
|
||||||||
 KATALOG O NÁS JAK NAKUPOVAT ČESKÉ SKLÁŘSTVÍ REGISTRACE KONTAKTY
|
|||||||||
 |
|||||||||
reklama |
 
Nejstarší nálezy skla (náramky, korálky) v českých zemích jsou z keltského prostředí (zhruba 3 století př. n. l.) a šlo pravděpodobně o importy. Některé korálky z doby Velkomoravské by snad mohly být již domácího původu. Písemné doklady o znalosti sklářství v českých zemích pocházejí z 12. století. Nejstarší sklárny jsou v archeologických i písemných nálezech doloženy od konce 13. století. V té době došlo k nebývalému rozvoji této výroby. Téměř v celém pásmu pohraničních hor se objevují desítky skláren, které využívaly jednak bohatství lesů (dřevo bylo nezbytnou surovinou nejen k vytápění pecí, ale i k výrobě potaše), jednak bohatství české společnosti, tedy možnosti vysokého odbytu. Ve druhé polovině 14. století bylo sklo i přes svou vysokou cenu běžným vybavením domácností nejen šlechty, ale podle četných archeologických nálezů i měšťanů. Z prostředí středověkých měst jsou dnes doloženy již stovky nálezů skla, které užívalo městské obyvatelstvo. Významnou roli ve vývoji vždy hrály české sklářské rody, které ovlivnily technolgický vývoj v celé střední Evropě. Umění tavit sklo bylo tajemstvím, které předával otec nejstaršímu synovi a proto byla tradice klíčovým faktorem pro uchování a další rozvoj. Z nejvýznamnějších přínosů českých sklářů lze zmínit tavbu modrého kobaltového skla rodinou Schürerů v severních Čechách v 16. století či objev českého křišťálu v Müllerově sklárně na Šumavě v 17. století nebo objev lazur a hyalitového skla B. Egermannem v první polovině 19. století. Již gotické sklo z českých zemích v sobě neslo ty prvky, které pak po staletí charakterizovaly českou produkci. Kromě technologické čistoty sice navazovalo na dobové umělecké tvarosloví, ale v duchu doby ho přetvářelo ve svébytný umělecký styl, který odborná literatura označuje jako "české sklo". České gotické sklo se zhotovovalo z nazelenalé skloviny, označované jako "lesní" sklo. Na rozdíl od německých zemí, kde bylo toto sklo tmavě zelené, české sklo bylo světlé, blížilo se pozdějšímu křišťálu. To bylo ve své době módní a právě proto se české gotické sklo již ve 14. století vyváželo ve značných objemech nejen do Německa, ale i do Francie a Flander. Pro české sklo se staly charakteristickými tvary štíhlých fléten i baňatějších číší, dekorované spiny a především perličkovými nálepy. Tato dekorační technika vznikla na Předním východě a do střední Evropy se rozšířila ve 13. století v souvislosti s křižáckými válkami. V českém prostředí byl tento dekor převzat a přetvořen v charakteristický způsob tvorby. V renesanci se poměrně záhy, kolem poloviny 16. století, objevuje po benátském vzoru i v českých zemích technika emailové malby skla (v Novohradských horách). V českém prostředí se tato technika rychle modifikuje a na rozdíl od jemného dekoračního stylu benátského skla se objevuje poněkud zemitější malba v duchu středoevropské renesance. Časté jsou motivy s erby, dále figurální výjevy z prostředí běžného života a také zobrazení panovníků. Emailová malba se rychle rozšířila nejen pro své dekorační možnosti, ale rovněž proto, že se malbou daly zakrýt drobné kazy ve skle. Tak sklárny bez ztráty uplatily i výrobu druhé kvality. Ostatně tento praktický důvod ovlivňoval význam malování skla v českých zemích i v pozdějších stoletích. Rudolfinská doba zasáhla v umění nejsilněji právě české země, neboť dvůr císaře Rudolfa II. sídlil v Praze. Ve sklářství přinesl konec 16. a počátek 17. století nesmírně významné pokusy s rytím skla. Průkopníkem tohoto oboru byl Caspar Lehmann, původem rytec diamantů, který jako prvý vytvořil poháry ze skla, dekorované bohatou rytinou. Tato technika předznamenala pozdější českou barokní tvorbu. Po třicetileté válce se v českých zemích začalo tavit průzračně čisté sklo, označované jako český křišťál. Stalo se domácí specialitou a bylo ve světě tak žádané, že se v první polovině 18. století staly české země nejvýznamnější exportérem skla ve světě. V té době vznikaly v severních Čechách, především na Novoborsku, obchodní společnosti (sklářské kompanie), které měly své pobočky (faktorie) v četných významných přístavech a to nejen v Evropě, ale i v Asii a dokonce i v jižní Americe. České ryté barokní sklo se vyznačuje dokonalostí provedení jak skloviny, tak především jemné mistrovsky provedené rytiny. Tato zpočátku exkluzivní práce se rychle rozšířila a v českých zemích vznikly desítky ryteckých dílen, které chrlily jak produkci luxusní pro panovnické dvory, tak i záhy sklo komerční pro šlechtu a měšťanské odběratele. K hlavním motivům baroknícho pohárů patřily alegorické a figurální výjevy, časté byly nápisy, darovací text, jméno či monogram a pochopitelně datum. O technické vyspělosti českého sklářství v 18. století svědčí i různé okrajové výroby, které sice neovlivnily styl doby, ale jsou pozoruhodné svým provedením. Sem patří např. dvojstěnky, jež byly sice teoreticky popsány již dříve a dokonce v jednoduché podobě i zhotovovány, ale teprve v zatím neznámé severočeské sklárně byla jejich produkce dovedena k dokonalosti. Podstatou této náročné výroby je zhotovení dvou nádobek stejného tvaru, precizně vybroušených tak, že do sebe přesně zapadnou. Mezi stěny se vloží zlatá fólie, vytvářející zajímavý dekor. V první polovině 19. století žil a působil v severočeském Novém Boru "mág" sklářské výroby, Bedřich Egermann. Zatímco Evropa v té době napodobovala anglický brus, úspěšný na počátku 19. století, Egermann začal experimentovat s barevnými sklovinami. Jeho techniky přinesly nový umělecký styl, otevřely nový pohled na sklo jako artefakt. Díky jemu se podařilo překonat po staletí vžitý názor o sklářské produkci, vycházející z průzračného skla, jehož stylovým vyvrcholením byla klasicistní tvorba, známá např. z Novosvětské sklárny v Harrachově. Egermann přišel s nápadem výroby opakních barevných sklovin (opály, opalíny, lithyaliny, hyality aj.), z nichž pak čerpala inspiraci nejen historizující tvorba druhé poloviny 19. století, ale především secese i moderní výtvarné proudy sklářského umění ve 20. století. Novinky v technologii však přinesl nejen B. Egermann. ale i desítky dalších českých skláren. Jejich produkce znamenala oživení domácího trhu, ale především exportu. České sklo se opět úspěšně prosazovalo na světových trzích. V konkurenci se sklářstvím, které se ve 2. polovině 19. století rozvíjelo v zemích, které neměly takovou sklářskou tradici jako české země, dokázalo vždy uhájit své přední postavení. Bylo to také české sklářství, které se zasloužilo o vítězství nových principů secesní tvorby, aplikované na produkci skla. Již roku 1873 vystavovala huť Adolfov a Annín na Světové výstavě ve Vídni irizované sklo. Světově proslulým pojmem se stala produkce sklárny Lötz v šumavském Klášterském Mlýně. Již roku 1893 získala cenu na Světové výstavě v Chicagu, ale skutečným triumfem českého secesního skla bylo ocenění na Světové výstavě v Paříži roku 1900. České sklo mělo od středověku v Evropě své zvláštní postavení. Bylo měřítkem dobové módy, přinášelo technické a technologické zlepšení, díky obrovskému rozsahu produkce a schopnosti českých obchodníků se záhy stalo zbožím, s nímž se bylo možno setkat bez nadsázky na celém světě. Čeští skláři působili v mnoha zemích při zakládání místních podniků, pomáhali stavět pece, vychovávali skláře. To vše vytvořilo obrovskou tradici, již v sobě české sklo nese. Je obtížné říci, kam v současné době nového tisíciletí bude lidstvo kráčet. Kam povede automatizace, revoluce informačních technologií. Je pravděpodobné, že podstatná část sklářské tvorby bude strojová, ale vždy tu zůstane prostor i pro díla umělecká, řemeslná, díla, jaká vycházejí z rukou sklářů. A právě v obrovské tradici ruční uměleko-řemeslné tvorby je potenciál českého sklářství pro budoucnost. PhDr. Vlastimil Vondruška, CSc. Majitel sklárny Královská huť v Doksech |
|
Akce
|
© 2004 Qobchod.cz
|